Dan Krátký: APK na UNIC Cinema Days: Nové kontakty a příležitosti pro česká kina

V rámci členství APK v oborové organizaci International Union of Cinemas (UNIC) jsme každoročně zváni na dvoudenní vzdělávací a networkingovou akci s názvem UNIC Cinema Days. Ve dnech 24. a 25. října se jí zúčastnil místopředseda Dan Krátký a z Bruselu přivezl nové informace, kontakty i partnery pro naši asociaci.

Dvoudenní event nabízí unikátní možnost potkat zástupce velkých studií, filmových laboratoří, výrobce technologií i vedoucí představitele národních kinařských asociací. Témata, která pálí naše členy – jako minimální garance, doručování KDM ad. – je tak možné projednávat přímo s odpovědnými profesionály. Ale také přivést zpátky nové zkušenosti a trendy v audiovizuálním průmyslu. Intenzivní jednání jsou totiž doplněna o prezentace, panelové debaty a inspirativní workshopy.

O významu domácí produkce
Jedním z velkých témat byla snaha překonat výpadky v produkci velkých hollywoodských filmů, ať už důsledkem pandemie nebo stávek. Katarina Nymann z finské větve Nordisku mluvila o významu národních filmů, dobře rozložených v průběhu celého roku. Právě regionální produkce dokázaly ve finských kinech vyplnit mezery po odložených amerických blockbusterech a přivést od kin velký počet návštěvníků. Pro srovnání, ve Finsku žije zhruba 5,6 milionů obyvatel a za rok 2023 do 383 kinosálů dorazilo 7,2 milionu diváků, na domácí filmy pak 23 % z nich. Celkem jde o 1,4 milionu diváků více, než navštívilo finská kina v roce 2022. Nymann se k budoucnosti staví pozitivně, návštěvnost kin v celé Evropě vykazuje progresivní růst a lidé jsou po filmech stále hladoví. A právě silná domácí produkce může krátkodobě přemostit mezery v té americké. To ostatně ukazuje i náš trh, na kterém (za rok 2023) tvořil market share domácích filmů 21 %.

Bohužel Česko patří mezi několik výjimek, kdy návštěvnost kin mezi roky 2022 a 2023 poklesla o 1,2 %. Podobný trend už postihl jen Dánsko (-1,3 %). Kina v Evropské Unii zaznamenala naopak růst návštěvnosti v průměru o 22,5 %, spolu s Velkou Británií pak o 19,5 %. Před českými kinaři*kami tak stojí velký úkol – porozumět pravidelnému úbytku diváků a zastavit jej.

Nymann spolu s Ericem Meynielem z belgického řetězce Kinepolis vidí výzvu v tom, jak dostat nové filmy do povědomí diváků. Především pak ty středně velké, které leží těsně pod největšími hity. Oba vyjádřili znepokojení z toho, že klasické modely propagace přestávají fungovat a významné skupiny diváků (především generace Z a mladší) nemají přehled o tom, kdy konkrétní film vstupuje do kin. Meyniel vidí sílu v regionálních influencerech a celebritách, skrze které lze filmovou propagaci lépe zacílit.

Belgická asociace distributorů má dokonce společnou marketingovou pracovní skupinu, v níž se snaží vymýšlet nové modely propagace. Společně hledají cesty, jak dostat filmy mezi lidi. Pravidelně se setkávají s kiny a promýšlejí způsoby, jak co nejefektivněji propagovat všechny premiéry. Výkonný ředitel UK Cinema Association Phil Clapp potvrdil, že výraznou roli mohou hrát právě kina. Především v budování povědomí o nových filmech v rámci svého regionálního publika, kterému rozumí nejlépe. Podobný přístup by pro nás mohl být inspirací.

Všichni tři panelisté ale potvrdili, že nejúčinnější metodou propagace zůstávají trailery na velkém plátně. Přitakalo i několik zástupců velkých studií, že jejich interní studie, dotazníková šetření i exit polly staví trailering mezi nejsilnější formy filmové propagace s přímým dopadem na zvyšování frekvence návštěv kina. Kina by tak měla dobře znát své publikum a zacílit na něj ukázky před projekcemi.

Kino jako značka
Druhý panel se zaměřil na roli kin v každodenním životě. Možná nejzásadnější proměnu vnímali mluvčí v tom, že návštěva kina už není návykem, ale událostí. Frekvence chození do kina se snižuje po celém světě a diváci si daleko více vybírají, na jaký typ „filmového eventu“ vyrazí. A také kam za ním vyrazí.

Ředitelka kultovního Kina pod Baranami Marynia Gierat zdůraznila, že významnou roli hraje identita kina. Zatímco multikina mohou těžit z technologických novinek a kulturního imperativu filmů samotných, klasická se musí stát prostorem, kde chtějí lidé trávit čas. Do jisté míry značkou. Nejít pouze do kina, jít do Kina pod Baranami. Ostatně jako v našem prostředí funguje půjdeme do Oka, Scaly, Hvězdy nebo Metra. Branding by se měl ideálně rozšířit mimo velké města a vytvářet regionální komunity. A to i takové, pro něž není film důležitý, ale chtějí pobýt na baru.

Benny Salaets, ředitel Lumiere Group, se podělil o zkušenost spolupráce s lokálními organizacemi. Kino nemusí vytvářet komunity nové, ale může zužitkovat ty existující. K filmům s environmentálními tématy vytváří doprovodný program s místními institucemi ochrany životního prostředí. U hudebních nebo tanečních filmů zapojují spolky i školy a k vědeckým tématům chystají popularizační diskusní panely. V podstatě každý film, který není klasickým blockbusterem, nabízí téma, které lze vytěžit. Na jedné straně zvýší lákavost projekce samotné, na druhé pak do kina přivede nové návštěvníky. A některým z nich se tam zalíbí!

V českém prostředí nám mohou být inspirací například eventy jako projekce bajkerského dokumentu Ten, co slaví každý den v Napajedlích ve spolupráci se spolkem Bikecore Otrokovice. Případně uvedení Substance v rámci cyklu Girl Power v pražském Bio Oko s diskusí reflektující postavení ženského těla ve společnosti. Úspěch slavila také uvedení Vyšehrad: Fylm za účasti místních fotbalových klubů, distribuční počin Ženy s odvahou se Zápisníkem alkoholičky nebo Příběhy bezpráví Člověka v tísni.

Christof Papousek, finanční ředitel a spolumajitel sítě kin Cineplexx, navázal poznámkou, aby kina věděla, pro koho přesně hrají. Cineplexx si nechal vypracovat komplexní studii diváctva s více než dvěma tisíci respondenty. Díky ní rozčlenil své diváky do sedmi skupin ve dvou osách. Osa X jde od nízkého po vysoké zapojení se (v umění i kultuře), osa Y pak od malé finanční investice (za vstupenky a občerstvení) po velkou. Výsledkem je segmentace sedmi hlavních skupin, na něž se může Cineplexx zaměřit. Například skupina technofilů se vyznačuje nízkou mírou zapojení se v umění (převládá zájem o technologie), ale vysokou ochotou platit za prémiové audiovizuální zkušenosti. Nižním zapojením a vysokou investicí se pak vyznačují rodiny. Klasifikace vybírá segmenty s nejvyšší prioritou, které nachází rovnováhu mezi zapojením se, finanční investicí a frekvencí návštěv. Cineplexx díky tomu ví, na jaké skupiny cílit konkrétní filmy a ke každé má odlišnou strategii propagace. Příklad je to značně specifický, ale ukazuje, nakolik by kino mělo znát své publikum.

Technologie a klíče
Asi nejpřínosnější debata se týkala doručování KDM. V panelu zasedla Carly Brown ze studia Disney, Marie-Laure Sabatini od výrobce KDM Deluxe a Mike Bradbury z řetězce Odeon. Panelisté i zástupci profesionálů se shodli, že systém klíčů je zásadní, ale trpí mnoha nedostatky. Jeden z nejzásadnějších představuje spletitá cesta od objednání po doručení. Proto by se v budoucích letech měl co nejvíce automatizovat, aby zabránil lidské chybě kdekoliv uvnitř procesu tvorby a doručení. Čím provázanější a jednodušší bude systém objednání filmu, zadání výroby klíče, vytvoření, odeslání a vyzkoušení, tím lépe. Dlouhodobým plánem bude vývoj technologie, která přesune klíče z emailingu na spolehlivější platformu.

Situace je v každém regionu odlišná. Doručování KDM například představuje obrovský problém ve Španělsku, ale i britská kina Odeon ve čtvrtek pravidelně nahání ještě čtvrtinu klíčů k premiérovým filmům. Nejzásadnější byla shoda na tom, že kina potřebují klíče v předstihu. Kolektivně došlo k odmítnutí vytváření KDM pouhých 24 hodin předem a s omezenou jednodenní platností. UNIC bude se studii i laboratořemi vést jednání o co nejflexibilnějším doručení. Disney uvedlo, že ideální se jim zdá vytvoření klíče s předstihem pěti dní. Aby mělo kino dostatek času na kontrolu a případnou zkoušku.

Stefan Tiefenbrunner z Dolby Laboratories později vedl workshop týkající se nevyrovnané hlasitosti projekcí napříč Evropou. V tuto chvíli neexistuje jednotný zvukový standard, ale UNIC by se měl o jeho existenci snažit. Úroveň hlasitosti je totiž extrémně fragmentarizovaná, a to i uvnitř jednoho filmu. Master jednotlivých snímků kolísá, pravidelně se děje, že dialogy jsou tiché, akční scény zase hlasité. Zvukově se liší i originální a dabované verze.

Doporučení distributorů nejsou kina schopna dodržet, protože hlasitost 6-7 (v Evropě nejčastěji doporučovaná) zní v každém prostoru jinak. Nehledě na množství typů ozvučení a jejich stáří. Klasická kina mohou filmy vyzkoušet, ale větší multiplexy na to často nemají kapacity. Navíc se do hry dostává lidský faktor, zvuková citlivost každého jednotlivého promítače. Řetězec Odeon používá inspirativní systém, kdy do každého sálu pozve zvukového technika a vyzkouší až dvacet různých filmů. Odlišných žánrů, jazykových verzí a studií. Výsledkem je základní návod, jaký typ filmu v daném sále hrát na jakou hlasitost. Konsenzus panuje v tom, že zvuku nejlépe rozumí lidé, kteří v daném prostoru promítají nebo zvuk instalují. Názor zvukového technika by měl mít vždy přednost před stěžujícím si návštěvníkem.

Témata hlasitosti a doručování KDM bude místopředseda Dan Krátký dále rozvíjet v Technologické skupině UNICu, které je součástí. A o vývoji vás budeme nadále informovat.

V rámci dvoudenního setkání se podařilo jak navázat kontakty napříč množstvím segmentů uvnitř audiovizuálního průmyslu, tak především prezentovat česká kina u zahraničních partnerů a kolegů. V současné chvíli bude místopředseda rozvíjet nejen témata KDM a zvuku, ale čeká jej setkání s francouzskou asociací La Fédération Nationale des Cinémas Français a dalšími kolegy. O všem vás budeme informovat v nadcházejících oběžnících.